Proč fotím na Fuji aneb jak moc důležitá je technika
Proč fotím na Fuji aneb jak moc důležitá je technika Nepovažuji za úplně zkušeného fotografa, označil bych se spíše za dlouholetého majitele několika fotoaparátů. Vím minimálně o pár zkušenějších, co focení dali víc nebo mají víc talentu, ale to mi nebere chuť se znovu a znovu pokoušet tvořit a zlepšovat se. Sledování ostatních a neustálá nespokojenost s vlastní tvorbou jsou dobrým hnacím motorem nepřestat na sobě pracovat.
Začátek
Fascinovalo mě, když jsem jako kluk s tátou v koupelně vyvolával černobílé fotky při červeném světle a pak to zkoušel sám. Následoval první filmový automat a já zase čekal týden nebo 14 dní než bylo mých 36 snímků vyvolaných. Bylo to všechno pomalejší a člověk víc přemýšlel než cvakl. Pak první digitál a najednou svoboda a jednoduchost mít fotky hned a jediným kriteriem aparátu bylo "jak moc to má velikej zoom". Jenže brzo mi na kompaktu začalo vadit, že si žije trochu vlastním životem a zaznamená okamžik až chvilku po tom, co já stisknu spoušť anebo vyhodnotí scénu jinak, než chci já. První zrcadlovka mi učarovala tím, že mě přesně poslouchala a já se učil znovu fotit a jak šel čas, objevoval jsem limity techniky a ty překonával koupí výkonnějších modelů (Canon 30D, 50D, 6D) a světelnějších objektivů, protože přece jenom ta nejnižží hloubka ostrosti focená na fullframe je "dobrá fotka", že? Fascinovaly mě všechny ty filtry, spouště, blesky, odpalovače, deštníky, stativy, brašny, baťohy... a další hračky. Všechno jsem chtěl mít a většinu z toho později také měl a aktivně zkoušel. Jak fototechnika nabývala na objemu i na váze, začalo mne opouštět nadšení a začínalo obtěžovat sebou tahat kila v brašně a skoro jsem přestal fotit ve volném čase.
Zlom
Ten nastal, když mne kamarád nechal vyzkoušet bezzrcadlovku od Fuji a já byl nadšený. Nejprve zaujal design - přece jen je to pěkná retro hračka a je mnohem skladnější. Vážně jsme to začal brát až když jsem viděl výstup doma na monitoru a galerie několika fotografů, kteří už na bezzrcadlo naplno přešli. Tak jsem zkusil X-T1, skvělý foťák, ale na mé lovení rodin s malými neposedy, přeci jen ještě pomalu kontinuálně ostřil. Chvilku mi trvalo, než jsem se odvážil prodat vše a přejít naplno k Fuji s modelem X-T2 a jen několika Fujion objektivy. Rychlost ostření mi úplně stačí a nepostrádám ze zrdcadlovky nic. Jediné čeho lituji, je to, že jsem to neudělal dříve.
Jsem teď lepší fotograf?
Nová hračka ze mne ale neudělala lepšího fotografa a nese to sebou pár kladů i pár záporů. Mám méně odpadu, protože náhled scény vidím v hledáčku ještě před stiskem spouště. Využívám v postprocesu i filmových simulací od FUJI, tak trávím daleko méně času u postprocesu. Nebolí záda z tahání těžké brašny a neuvěřitelně lehce jsem se sžil s používáním pevných objektivů a zoom mi prakticky nechybí. Navštěvuji otevřenou komunitu zkušených i začínajících fotografů, kde je fajn se moci fyzicky setkat ve FujiFoto díky Marcelovi Konečnému. Došlo mi ale také, že je spousta lepších fotografů. Mistry z nich ale dělá něco jiného - je to neustálá práce a když člověk dosáhne nějaké mety, tak jen proto, aby spatřil na obzoru druhou. Práce těch lepších mi ukazuje nové mety, které jsou někdy hodně daleko a já chvilku sedím překvapený s otevřenou pusou, jakou krásu oni vidí v obyčejné scéně. Tato setkávání a sledování práce druhých mi dalo hodně pokory, ale i chuti do práce. Protože postupy ti dobří nikde neskrývají. Oni ví, že k dobré fotce se člověk musí profotit a předat to nelze, protože každý máme svoji originální Cestu.
Proto se budu pořád snažit o svou první dobrou fotku.
