Proč mne baví rodinné focení?

Když jsem přemýšlel proč se mi stále vrací na focení rodiny s malými dětmi, ptal jsem se sám sebe co mne na tom vlastně baví. Kdo někdy fotil děti nebo se s nimi byl vyfotit ví, že o idylu zrovna moc nejde. Pracovně tomu říkám fotolov... připravíte si scénu, rekvizity, nasvítíte nebo vychytáte sluníčko, naladíte sebe, rodiče a... najednou někdo chybí, je otočený zády, neposedí, nepodívá se, pláče a je po focení. Začnete vymýšlet jak toho nejmenšího mít v pohodě a fotíte úplně něco jiného než co jste měli v hlavě připravené. Materiálu je spousta a vy se jen modlíte "aby tam něco bylo". A ono pokaždé je. A mezi záplavou odpadu na vás čekají opravdové perly v podobě úsměvů, nehrané radosti a opravdově zapáleného zaujetí. A mě dochází, že to je to moje PROČ!

Potom se klienti vracejí a vám dojde, že fotky s dětmi získávají nový a do té doby netušený rozměr. Tím je časosběr. Letos jsem si uvědomil, že moje první fotomiminko budu fotit už desátý rok, je to pro mne kromě pocty i návrat k tomu, co mne na fotografii fascinovalo už jako kluka. Kromě fotek pro radost máme možnost uchovávat to nejlepší z života a překvapeně se k tomu díky fotografii vracet a vzpomínat.

Chce se mi říct:

Foťte nebo nechávejte fotit svoje děti, foťte své životní milníky a události. Jednou vám z toho zůstanou krásné vzpomínky a fotografie vám pomohou si je vybavit.


Nejlepší příspěvky