Jak jsem se zbavil plochých nohou
Ploché nohy, pes planus nebo jednoduše platfus... to býval strašák od mého dětství. "Nebudeš cvičit zvedání kostiček a kapesníků ze země nohama a budeš mít jednou už do smrti ploché nohy." "Budou tě bolet záda.", "Budeš mít křivou páteř a taky křivý nohy". Tyhle a další podobné věty jsem slýchal poměrně často a o to víc mne nudilo zvedat cokoli nohama a získával jsem k podobným cvičením posupem času odpor.
Hodně přes 30 let jsem chodil na plochých nohách ponejvíce ve městě na asfaltu a betonu. Znám ty bolesti zad při delším stání a unavené nohy, které skoro až bolely po delší chůzi. Nenadálé blokády bederky a následné obstřiky. Bolestí donucen jsem to začal řešit. Zkusil jsem masáže - poměrně náročné na čas i finance, vložky do bot, fyzio cvičení - neefektivní, protože cvičit jsem vydržel, jen dokud jsme si pamatoval bolest. Zainvestoval jsem si i do ortopedických vložek přesně na míru podle otisku mé nohy - z těch se mi dělalo vyloženě zle a jakmile jsem se dozvěděl něco málo o akupresuře, šly ven z bot.
Už jsem se smířil s doživotní diagnózou. Ale jednou jsem potkal díky Martinovi Dolejšovi (terapeutovi TČM) tyhle docela příjemně vypadající sandály. Jen jsem si říkal, že v nich musí ploché nohy trpět ještě více - plochá podrážka na placatém asfaltu, no nic moc. Ale Martin se rozhovořil o důležitosti přirozené chůze a o tom, jak o ni dobrovolně přicházíme. O tom, jak prospěšné je pro tělo, když je noha v kontaktu se zemí i se Zemí. O tom, jak si zdravá noha před dokončením kroku nejprve osahá, kam šlape a došlápne jen tam, kam doopravdy chce. O tom jak ploché nohy nemusí být vždy doživotní a nohy se dají i před 40tkou vytrénovat.
Dávalo mi to smysl a hlavně jsem neměl co ztratit. Loni jsem pořídil na sklonku léta tyhle barefoot sandály a chvíli se s nimi sžíval. Naučit se znovu chodit chvíli trvá a než se odnaučíte plácat nohama o zem taky. Na zimu jsem to vzdal, ale od jara jsem se už těšil na první kroky v nich. Ten pocit, že je noha volná vám dá kus svobody, to že cítíte volně proudit vzduch při chůzi zase zatočí se zimomřivostí. Ale šok byl pro mojí ženu minulý týden, když zahlédla otisk mé mokré nohy na koupališti. "Kde máš ty svoje platfusácký nohy?! Dyk ta tvoje plochá noha měla být už nafurt!"
Není. Nebylo to nafurt a dokonce to netrvalo až tak dlouho. Teď je problém, že už svoje konvenční boty na nohou dlouho nesnesu a některé už nesnesu vůbec. Ale stojí to za to. To co jsem Martinovi moc nevěřil a bral jako květnatou řeč, to teď dělám v praxi. Každý den si moje nohy nejprve osahají kam by měly šlápnout a když se jim povrch líbí, pak to i udělají. Teď jsou moje nohy konečně v kontaktu se Zemí!
