PŘIROZENÁ ŽENA ve fotografii

September 18, 2019

Občas, když toho děláme více, se vyplatí obory propojovat. Proto když na přednáškách a workshopech opakuji, jak důležité je pro nás pustit si do života přirozenost, napadlo mne že jen slova nestačí. Proto se narodil malý fotoprojekt přirozená žena, který obnášel devatero focení, devatero žen, ale celé to mělo jeden důležitý háček ... žádný make-up, žádné líčení a žádná retuš... bílá pánská košile, červený doplněk a pak už jen přirozenost... Nic víc jsme nepotřebovali, žádné kosmetické ani módní berličky a jak to dopadlo se můžete podívat. Milé dámy a nejenom dámy, skutečnou krásu máme v duši a zrcadlí se Vám v očích! Děkuju Vám všem za důvěru a pamatujte, že to doopravdy krásné máte v sobě a nikoli na sobě

Jak to vypadalo z druhé strany? Na to si půjčím slova jedné z Vás: „Ve čtvrtek jsem byla na focení, u kamaráda. On teď pracuje na takovém zajímavém projektu…,“ říká mi kamarádka a já ji vnímám na půl ucha „Přirozená žena se to jmenuje. Fotí ženy nenalíčené, v košili a v jejich přirozené kráse.“
V legraci prohodím, že bych se mohla nechat také nafotit.
„To bys mohla“ odvětí mi.
A mě jímá nervozita už jen z té představy, že stojím před cizím člověkem, navíc profíkem, který mě cvaká.
A je to.

Stojím v bílé pánské košili v záři reflektorů a nejsem vůbec nervózní.
Před focením jsem dostala jednu jedinou radu „Vypusť všechno z hlavy a zkus si to jen užít, nic víc.“
Sama jsem si nakázala, že nad tím nesmím přemýšlet, jakmile začnu, je to ztracené. Snažila jsem se nic si dopředu příliš nepředstavovat - jaké to bude, jak se budu tvářit atp. Prostě to bude spontánní, bude to takové, jaké to v tu danou chvíli má být.
Celý proces focení nejde plně popsat slovy, musí se to prožít. Nastanou okamžiky, kdy si opravdu připadáte jako hvězda, úžasná, jedinečná, krásná. Vnímáte svoji přirozenost a nic jiného v hlavě nemáte. Stane se sice i to, že váš mozek vyšle signál a vy začnete myslet. Fotograf vám ale pohotově odvíčkuje dózu se slovy „Pro tyhle případy tady máme tohle. Sem hoď mozek a nech ho tam.“
Jedním ladným pohybem se ho zbavíte a opět v lehkosti pokračujete ve své spontánnosti.
Velmi tomu napomáhá ten, kdo mačká spoušť. Svým způsobem vás nenásilně vede, povzbuzuje a říká to, co vidí a co vy potřebujete slyšet. Ukáže vám několik snímků a vy sama uznáte, že jste kočka.
„Nevím, jestli tohle jsi ty, ale ta je hodně dobrá“ 
Díváte se na náhled a přemýšlíte, pak vám to dojde a slzy se vám derou do očí.
„To je Ta, kterou bych chtěla být.“  
Víte, že někde uvnitř vás je...ta žena, kterou jste, ale bojíte se ji naplno ukázat světu. Pak stačí, aby kdosi zaznamenal „ten prchavý okamžik“ a máte jasný důkaz.
Odcházíte s patřičným sebevědomím, dávno jste zapomněly, že jste nechaly v plechové dóze odložený mozek a rozdáváte spokojené úsměvy na všechny strany. Cítíte se výjimečná a krásná, protože JSTE.
Jste to vy, ta pravá, nefalšovaná, neretušovaná žena, a to, jak se cítíte uvnitř, je vidět i navenek. 
Je tak dobré vnímat sebe samu výjimečnou a neznamená to nic egoistického, nepatřičného či nežádoucího, ba naopak a v dnešní době tím spíš. Učíme se, přestáváme být spoutané a nacházíme v sobě ženství ve své dokonalé podstatě."

 

Jak dopadlo focení ve větším se můžete podívat v galeriích: 

 

Přirozená žena Vol. 1

 

Přirozená žena Vol. 2

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Nejnovější příspěvky