"NÁHLÝ" PROPAD NÁLADY a výbuch emocí? Nabízíme pohled FENG SHUI...

July 2, 2019

Už jste někdy zažili propad uprostřed toho, kdy se vám všechno daří?

Cítili jste se najedenou dole i když vás nejvíc baví to, co právě děláte? 

Měli jste pocit, že je všechno zářivé a jde vlastně samo a všechno hezky klapalo?

Tak proč ten propad?

Proč ta mizérie z ničeho nic?

 

Vždyť všechno bylo tak fajn, jen jste trochu zanedbali spánek, protože bylo třeba jít tomu trochu naproti. Jen trochu jste zapomněli odpočívat, protože se všechno dařilo. Trochu jste kašlali i na jídlo, protože přece to, co se děje je tak fajn a není čas, když teď je ta příležitost… 

 

 

Problém? 

Dost pravděpodobně jste si vytvořili „událost“. Hnali jste se za jedním cílem nebo více aktivitami, protože jste byli tzv. ve „flow“ a bylo to tak skvělé. Ale za všechno se nakonec musí zaplatit. Petr Ludwig tomu říká „flow-feťáctví“. Prostě to, co se děje nás tolik baví, že jsme schopni zapomenout na to, že je čas jít spát, že po námaze máme odpočívat, že máme hlad. To všechno jsme ochotni obětovat, když jsme v euforii ze svého „flow“ stejně jako člověk závislý na drogách

 

Pohled Feng Shui?

Ve Feng Shui tomu říkáme vytváření událostí. A my nemáme rádi vytváření událostí. Jednoduše řečeno: zaznamenali jsme porušení rovnováhy, narušení systému, porušení pravidel neustálého vyrovnávání. Chceme jen jedno, zůstat ve svém flow! Žijeme ale v duálním světě, kde vyrovnání je žádoucí a je to daleko silnější proces, než abychom ho sami dokázali přepsat nebo změnit. Můžeme ho jen hnát do extrémů nebo se mu přizpůsobit, ale nakonec vždy zvítězí. Je tedy dobré vyznat se a naučit se i sami pracovat se svou energií. Vydávat ji, když ji máme a doplňovat, když jsme ji právě spotřebovali. 

 

Představme si to třeba jako relativně vyrovnaného člověka s drobnými radostmi a starostmi. Jedna střídá druhou a ani bychom neřekli, že se něco významného děje. S takovým člověkem dokážeme pracovat, přátelit se, bavit a žít. Proti němu postavme člověka trpícího bipolární poruchou (jen po příklad extrému) laicky známou jako maniodeprese. Takový člověk prochází z extrému do extrému, člověk se potácí mezi absolutní euforií a totálním propadem až neschopností vstát z postele… S takovým člověkem se potkáme pravděpodobně jen v manické fázi, kdy obdivujeme jeho entuziasmus a nasazení a ptáme se kde bere tolik energie, stranu kdy za to platí propadem moc nevidíme a ani jí neumíme dobře porozumět. Trpí tím on i jeho blízké okolí. Berte to prosím jako příklad k lepšímu pochopení, nejsem expert na bipolární poruchu. 

 

Ale v principu to je náš případ, když podlehneme euforii a zanedbáme odpočinek, klid a dostatek spánku. Pokud je zanedbáme krátkodobě, nic se neděje. Pokud dlouhodobě, pak si vytváříme událost a čeká nás propad, kterému pak nerozumíme a ptáme se odkud se to vzalo a proč zrovna nám. 

 

Řešení? 

Zkuste přijmout fakt, že žít v duálním světě znamená jednoduše to, že: klid je kolébkou veškerého pohybu a po aktivitě se vše do klidu zpět navrací a stále dokola. Je to princip, který vidíme v přírodě, kdy na jaře se vše budí a na podzim usíná, v létě nejvíce žije a v zimě odpočívá a šetří silami. Je to silnější než my, my jsme toho jen součástí a můžeme to popírat za cenu propadů nebo prostě vyrovnávat, kráčet klidně a žít. Pokud vás propady příliš vysilují, vyrovnávejte - učte se odpočívat po tom, co jste byli aktivní i když vás ta aktivita tolik těší nebo se zrovna tak skvěle daří a vám se nechce přestat. Nebuďte závislí na úspěchu a flow. Vždy si můžeme vybrat jestli budeme opice nebo jako stromy. Jestli chceme jen pobíhat a sbírat banány nebo stále růst, sílit a mohutnět díky tomu, že necháme růst i svoje kořeny v období klidu.  

 

Naučte se vnímat kdy už jste unavení a poslouchejte náznaky vašeho těla a odpočívejte, když si to žádá. A pokud už se propad dostavil, vězte, že zase přejde, dopřejte si klid a více času sami pro sebe. Emoce nechte plynout a dejte jim volný průběh, dovolte si prostě i odpadnout na pár hodin. Najděte si místo sami pro sebe a pusťte vše co ve vás je. Když přejde to nejhorší, pak se mějte trochu rádi a využijte pasivní zábavu, film, kino, klidnou hudbu, procházku, meditaci nebo jen prosté dýchání. Pomalu se to stabilizuje a vy přesně poznáte, kdy už máte dost sil na více aktivity. Každý máme možnosti jiné a jinou konstituci těla i ducha i svoji originální Cestu, proto nikdy a s nikým se nikdy nesrovnávejte!

 

Nezapomínejte,

že není třeba se obviňovat pokud propadnete za čas znovu. Když už se vám to stane, prostě jen zopakujte fázi klidu a poučte se bez výčitek. Někdy potřebujeme i více lekcí, než téma opravdu pochopíme a žádný učený z nebe nespadl. A proč je dobré se učit předcházet propadům a nepodléhat v maximální míře euforiím? Jednoduše proto, že to spotřebovává naši energii. Od narození máme dáno kolik ji máme. Ne čas, který tu budeme, ale množství energie se kterou můžeme nakládat. Představme si ji jako nitku která je nějak konkrétně dlouhá. Když ji zformujeme do vysokých vln (euforie x propad) spotřebujeme její délku daleko dříve, než když ji lehce zavlníme (výdej kompenzujeme odpočinkem a nemáme výkyvy). Ve druhém případě pak máme možnost ujít klidně daleko delší Cestu i v životě.

 

 

Mějte rádi sami sebe i svoje lekce...

…a ať ujdete v životě co nejdelší kus Cesty

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Nejnovější příspěvky

December 31, 2019